Vnímání
Vnímám, jak mi tluče srdce. Sedím v klidu s překříženýma nohama v tureckém sedu. Vnímám, jak mi tluče srdce. Vnímám, jak mě bolí bříško z jídla, které jsem měla v jedné restauraci před dvěma dny. Vnímám svůj nádech a výdech. Vnímám, jak v bytě pod námi někdo těžce a hlasitě našlapuje. Vnímám svůj nádech a výdech, jak se mi rozpíná a stahuje hrudník. Vnímám, jak se vzduch, který vydechuji a nadechuji dotýká kůže pod mým nosem, jak se vánek dotýká vnitřku mých nosder. Vnímám, že se můj přítel už vzbudil, jak se převaluje v posteli nademnou, jak schází schody, jak se ke mně blíží ze zadu. Vím, že mě pohladí, obejme, dá mi pusu. Vnímám to celou svou bytostí, jsem trošku roztřesená (asi bych spíše řekla rozvibrovaná), ale to jen proto, že to vnímám a jsem přítomna v okamžiku. Vnímat je všechno.
Jak se naučit vnímat? Na úplném začátku bylo mindfulness, v překladu všímavost, já bych to spíš vysvětlila slovy “vědět o mysli”. Sedněte si na klidné a tiché místo, kde Vás nebudu nic a nikdo na 1-2 minuty rušit. Zavřete oči a vnímejte svůj nádech a výdech. Tak jsem začínala já…